O nás

Ochotnické divadlo má v Bernarticích nad Odrou tradici dlouhou téměř 140 let a během tak dlouhé doby se dočkalo mnoha změn (více v záložce HISTORIE). Tou poslední zásadní změnou v roce 2009 bylo založení občanského sdružení BODLÁK Bernacké Ochotnické Divadlo, které navazuje na tradice ochotnického divadla (dříve Lidová scéna) v Bernarticích nad Odrou a zároveň poskytuje divadlu vlastní uměleckou a právní identitu. Od roku 2014 má divadlo právní formu spolku.

A jak vznikl náš název?
Ze začátečních písmen Bernacké Ochotnické Divadlo tj. Lidé A Kultura. Čárka nad písmenem Á pak představuje nezbytný „divadelní osten“, tedy schopnost vypíchnout slabé ale i silné stránky lidských charakterů, o nichž hrajeme.

Na podzim roku 2017 byl při našem spolku založen dětský divadelní soubor BODLÁČEK. Také ten navazuje na dřívější práci s dětmi místní základní školy, které vedli Ivan Prašivka, Jitka Staňková a Jarmila Prašivková. Herecký a pěvecký talent našich nejmenších je tím nejlepším základem pro pokračování ochotnického divadla v naší obci.  

V současné době má spolek celkem 50 členů z řad dospělých a 20 dětí ze základní školy. Předsedou spolku a režisérem je Zdeněk Klos.

Naším cílem je aktivně podporovat rozvoj kultury v obci a regionu, a to pořádáním amatérských divadelních představení a jiných kulturně společenských akcí pro širokou veřejnost.

Divadelní spolek BODLÁK oslavil v roce 2019 deset let své existence. Za tuto dobu odehrál na sedmdesát divadelních představení. Doposud se jednalo vždy o komedie, zpěvohry či velmi úspěšný muzikál Malované na skle.

A protože smyslem ochotnického divadla je bavit sebe i diváka a také vzdělávat sebe i diváka, pokusil se spolek o něco nového a neobvyklého. Zkrátka rozhodl se pro vážné téma a přišel s dramatickým zpracováním Homérova eposu ODYSSEA o strastiplné cestě ithackého krále z trojské války domů.  

Slova režiséra po premiéře dramatu ODYSSEA:
„Novým poznatkem pro nás byly jiné reakce diváků, na rozdíl od komedií, při nichž jsme byli zvyklí na výbuchy smíchu a potlesk na otevřené scéně. Diváci byli po celou dobu představení soustředění. Nikdo nemluvil, nerušil, byli koncentrováni, zabráni do děje. Jak nám kdosi z diváků řekl: „Vtáhli jste nás do časoprostoru a my jsme vám to věřili“. Potlesk se proto logicky ozval až na závěr každého ze tří bloků. Diváci byli plní emocí, dojmů a možná otázek, které byly inscenací nastoleny. Nikoliv tedy rozesmátí či dokonce rozverní, ale zádumčiví a přemýšliví. Každý se tak mohl zamyslet nad svou životní cestou. Nad překážkami, které je nutno překonat, než dojde k cíli. A jsme-li v cíli, zda nezačíná cesta nová a třeba ještě těžší? I když jsme na našich cestách „hnáni bohy a sudbou“, jak se praví v inscenaci, nesmíme zapomínat, že jsme to právě my, každý z nás, kdo ovlivňujeme svůj osud. A to je hlavním poselstvím nově nastudovaného díla ODYSSEA.“